Krejci

     V době internetového rozmachu a záplavy různých netových diskuzí, které dle mého názoru z větší části více škodí muškaření než  by mu v kladném slova smyslu pomáhaly, jsem narazil na člověka, který zde srdnatě zastával názory ohledně základních principů v etice a lovu ryb. Proto jsem byl rád, že Mirek Krejčí přijal naší pozvánku a přijel na KMF. Zde jsme měli více času se poznat a musím říct, že jeho účast mě potěšila. Rozhodl jsem se tedy s Mirkem udělat malý rozhovor.

1. Jak dlouho muškaříš?

Poprvé jsem si mohl vyzkoušet házení s muškařským prutem na táboře pro rybářský dorost na Střele v roce 1973 a pak i v roce následujícím. Ladné smyčky mne tehdy učarovaly, ale neměl jsem jako kluk na muškařské vybavení. Muškařit jsem tedy oficiálně začal až v roce 2000 jako téměř čtyřicetiletý lehce unavený podnikatel. Měl jsem velmi vtíravý pocit, že mám jen samé povinnosti, ale žádné radosti. Vrátil jsem se tedy k zálibám, které jsem provozoval jako kluk či později student. K rybaření a sportovní střelbě. Koupil jsem si špičkovou švýcarskou pistoli a muškařské vybavení. Dnes ale zajdu na střelnici jen výjimečně. Většinu volného času trávím s muškařským prutem v ruce.

2. Dáváš přednost muškaření na pstruhových vodách svazových, soukromých, nebo raději jezdíš do zahraničí?

U mne nejde o to, čemu dávám přednost. Do zahraničí jezdím, pokud mi to finance a zdraví dovolí. A domácí revíry navštěvuji podle chuti a jejich dostupnosti. Mezi stojáky u mne jasně vede rybník v Koutech a pak občas zajedu na přehradu v Labské. Tedy „soukromé“ stojáky. Na řekách se ještě nesoukromničí, ale letos bych rád vyzkoušel Jizeru a Kamenici samostatně hospodařící MO Ž. Brod.

3. Pokud by bylo v tvé moci prosadit změny v rybářském řádu, o jaký hlavní bod by šlo? (samozřejmě týkajících se pstruhových vod)

Bylo by fajn, kdyby se celostátně zavedla povinnost používat háčky bez protihrotu či se zamáčknutým protihrotem a to minimálně na muškařských úsecích a úsecích CHAP. Obecně by se Svaz měl více zabývat výchovou rybářů ve vztahu k šetrnému zacházení s rybami a osvětou v této oblasti. Stejně tak i intenzivní ochranou trdlišť a podporou přirozené reprodukce lososovitých ryb. Někde se kvůli tomu nesmí chytal půl roku, což je možná zbytečné a jinde to vůbec neřeší. Rybářů kolem vody a hlavně ve vodě přibývá a většina vůbec neřeší nebo netuší, kde a v čem šlape. Na jaře se to týká lipana, na podzim potočáka. Dovolím si tvrdit, že v tomto ohledu si šlapeme po štěstí.

4. Myslíš si, že činnost muškařských klubů, spolků či organizací může kladně ovlivnit fungování a hospodaření rybářského svazu na našich vodách?

Určitě. Názory a pohledy na věc je třeba tříbit a to jde jen diskuzí. Je třeba hovořit o problémech, aby se lidi navzájem pochopili. Kluby, spolky a MO určitě ovlivňují názory a přístup svých členů k rybařině a nejen k ní. I když je Svaz obrovský moloch, který je těžké nějak obrodit, mnohem těžší než rozbít, a v kterém je obtížné měnit rutinní postupy a přejít k modernímu přístupu využívání rybářských revírů, jediná naděje se skrývá právě v lidech z klubů, spolků a MO.

5. Nebo se domníváš, že rybářský svaz je skladištěm přestárlých funkcionářů a úředníků se zastaralými názory, s kterými nikdo nepohne?

Jistě jde i o věk mnohých funkcionářů, ale nejsou všichni přestárlí. Většina je jich v našem věku :-) a někteří mnohem mladší (p. Lička). Spíš si myslím, že to je v podrobení se systému ve smyslu „když chceš s vlky býti, musíš s nimi výti“. Člověk se nějak, ať chce či ne, přizpůsobí systému. Vždyť je to tak pohodlné, nechat se unášet systémem, který mne dobře živí… Proč si dělat problémy a násilí?

6. Slyšel jsem hlasy, že nám historii a systém hospodaření rybářského svazu závidí celá Evropa. Co ty na to?

Ano. Mám takové zkušenosti s názory cizinců, se kterými jsem se na našich P revírech potkal. Domluvím se v pohodě anglicky a tak to mám z první ruky. A když mám příležitost, tak se ptám. Zvláště Angličané jsou na našich svazových revírech jako u vytržení. Mnohde u nás nachytají desítky ryb denně. A u nich tak do deseti na těch nejlepších revírech. Alespoň to tak tvrdí. Ceny za hostovačky u nás jsou pro ně více než přijatelné s ohledem na sílu libry a také ceny u nich. Samozřejmě, že vidí jen smetanu a systém jako takový nezkoumají. Z toho, co jsem se dozvěděl nebo sám v cizině viděl, by nebyla atomizace Svazu a soukromničení zase až taková výhra. Rybáři v cizině si dobře zachytají hlavně tam, kde se intenzivně vysazuje, nebo kde je mizivá návštěvnost. V tom prvním případě si člověk dost připlatí a opijí se pocitem, že chytá přírodní ryby, protože tak velké by přece nevysazovali. Takové revíry se u nás posměšně nazývají duhákodromy.

V tom druhém případě musí mít člověk kontakty, aby se dostal na nějakou klubovou vodu nebo tam, kam majitel hned tak někoho nepustí nebo tam, kam není vůbec jednoduché se dostat (odlehlá, těžko přístupná místa v divoké přírodě). V obou případech jsou ale náklady či úsilí nemalé. Přesto ale neznamená, že když si někdo zaplatí, tak nachytá. I v cizině ryby občas dělají, že nejsou doma. Naopak u nás když mnozí na revíru nezachytají, tak to neznamená, že voda je mrtvá. Někdy se mi stává, že když po týdnu zajedu na revír, kde jsem dostal minule napráskáno, nachytám 60 ryb. Proto se rád ptám kamarádů, kteří třeba závodí a umí. Ti musí zachytat jako závodníci na většině míst a za téměř jakýchkoliv podmínek. Když se mi poštěstí s někým z nich jít na ryby, vždycky se mám co učit a je to k nezaplacení.

7. Jak si vysvětluješ úpravy rybářského řádu pro Západočeský kraj ve smyslu znovupovolení lovu na rybičku a neomezený počet vycházek na pstruhových vodách? Nevnímáš to jako krok zpět?

To je jasný krok zpět a facka pro sportovní rybáře. Obhajoba těchto úprav jen ukazuje, jak mnoho funkcionářů Svazu uvažuje. Bohužel.

8. Vidíš budoucnost našich pstruhových revírů, etiku rybářů a vůbec další vývoj muškaření pozitivně, nebo v barvách černých?

To záleží na přístupu každého z nás a také na přístupu Svazu a celé společnosti. Dokud bude v lidech převažovat přesvědčení, že pytlák a zloděj je hrdina, který bohatým bere, nebo, že kdo nekrade, okrádá svou rodinu, pak se toho asi moc nezmění. Každý musí začít u sebe a u výchovy svých dětí. Chce to více pokory před přírodou. Chce to zamyslet se nad tím, jestli je nutné si rybu od vody odnést nebo ji pustit a umožnit ji reprodukci či někomu jinému ji chytit. To neřešíme jen my v Čechách, ale i v těch muškařsky nejvyspělejších státech světa.

9. Opět ses zúčastnil již třetího ročníku Karlovarského muškařského fóra. Máš z podobných akcí dobrý pocit, nebo se domníváš, že podobné akce nejsou smysluplné?

Bohužel jsem se zatím zúčastnil jen posledních dvou ročníků. Bohužel proto, že jsem vždy odjížděl nadšen. Je skvělé potkat se a promluvit si s lidmi, kteří jsou mentálně stejně postiženi jako já :-)

10. Myslíš si, že je v dnešní době český muškař vnímavý k přednáškám o ekologii, ichtyologii apod. nebo ještě nedozrál?

Jak kdo, ale většinu to bohužel moc nezajímá. Snad zatím… Mně se všechny přednášky moc líbily a podle ohlasů si myslím, že i ostatním zúčastněným.

11. Tobě osobně se akce líbila a zúčastníš se dalšího ročníku, nebo ne?

Jasně, že přijedu. Pokud budu moci…

 

Otázky kladl Miroslav Černý

Rozhovor byl autorizován Ing. M. Krejčím

        
ROZHOVOR S PANEM Mgr. SLAVÍKEM

Napsat komentář

loading