Konečně přichází na řadu tak dlouho odsouvaná výprava za štikami do souostroví Aland. Vždy jsme dali přednost cestám za velkými lososovitými rybami ať už to byli atlantští lososi nebo mořští pstruzi. Čas ale neúprosně chvátá a proto jsme museli rozhodnout. O Alandách jsme věděli už dávno z informací rybářské cestovky – Pepa. Z těchto informací však vždy vyplynulo, že štiky lovené zde na umělé mušky jsou spíše středních a menších velikostí. Nové informace jsme získali od kamaráda Petra z jihu Moravy. Navštívil Alandy v posledních čtyřech letech třikrát a pokaždé byl spokojen. Na umělé mušky však lovil pouze okouny. Štiky pak přívlačí a klasickou metodou.
Při přípravách jsme tedy vycházeli z jeho zkušeností. Otázkou pak byly muškové streamery pro lov velkých štik – jejich velikost a barvy. Petr tvrdil, že se nemusíme obávat extrémně velkých streamerů, neboť se mu často stávalo, že na zdolávanou velkou štiku zaútočila ryba, jež ji velikostně hodně přesahovala a největší štiky ulovil na woblery ve velikosti 25 až 30 cm. Vážeme tedy osvědčený sortiment streamerů ve třech velikostech a čtyřech barevných odstínech. Většina mušek je dlouhá 20 – 30 cm. Jako předvaz bereme na vyzkoušení tři typy nových lanek ale neopomeneme odzkoušený fluorocarbon o síle – 0,40 až 0,50. Chybí nám pouze HARD MONO. Jsme vybaveni pruty pro muškařské šňůry AFTMA – 8, 9 a 10. Jako návazcový materiál by měl postačit monofil o síle 0,28 – 0,35.
[print_gllr id=108]
Vydáváme se tedy na první část cesty do Karlových Varů k Radkovi. V neděli vyrážíme na 32 hodin dlouhou cestu po ose – Rostock – Trelleborg – Kapellskar – Mariehamn – Nordqvist. Cesta obsahuje dva trajekty. Druhý z trajektů mezi Kapellskarem a Mariehamnem funguje pro Alanďany jako autobus pro cestu na pevninu. Souostroví Aland tvoří několik tisíc ostrovů a ostrůvků v hrdle Botnického zálivu. Alandy jsou autonomním, švédsky mluvící krajem a provincií Finska. Radek jako vždy cestu perfektně naplánoval a vše klaplo včetně trajektů. Konečně vybalujeme věci v kempu Nordqvist. Chatky jsou velmi pěkně vybaveny a u mola na nás již čekají motorové čluny. Jsme velmi unaveni po dlouhé cestě ale do hodiny vyplouváme na vodu. Revír Bergo je rozsáhlý. Volíme pravou stranu mezi ostrovy, kde byl minulý rok Peťa velmi úspěšný. Nasazujeme velké streamery a intermediální šňůry. Trpělivě prochytáváme okraje rákosí – typická štičí stanoviště. Výsledek odpoledního lovu je však rozpačitý. Pavel dostává na mušku jednu štiku 80 cm. a velkého okouna. My ostatní jsme téměř bez záběru. Začínáme tedy úsilovně hledat. Přesunujeme se na větší hloubku a zkoušíme zlomy. Až téměř za tmy je ulovena menší štika kolem 55 cm. Večer jsme trochu zaskočeni, ale víme že musíme hledat jak z toho ven.
Druhý den ráno volíme levou stranu revíru a naplouváme na mělčí část. Zde se dostavují první záběry menších a středních štik. Ryby jsou ale velmi opatrné a mnohdy za streamery pouze vyjíždějí až k lodi. Vážeme tedy mušky přímo na návazec o síle 0,28 – 0,34 bez použití předvazu 0,50. Výsledek se okamžitě dostavuje a kupodivu štiky při opatrném zdolávání návazec téměř vůbec ,, nepilují.‘‘
[print_gllr id=125]
Jedná se o ryby mezi 55 – 70 cm. Filtrujeme okraje rákosí a úlovky přibývají. Vždy je zapotřebí zhruba pěti až deseti hodů na novém lovném místě a po první rybě následují další záběry. Z jednoho místa dostáváme v průměru kolem osmi ryb. Pokračujeme k velkému rákosovému poli v čele úžiny, jež Petr označil za velmi dobré místo. K místům kde hodláme lovit, naplouváme pouze pomocí vesel. Štiky ještě tolerují desetimetrovou vzdálenost lodi od rákosí. Pokud připlujeme blíže, záběry ustávají. U velkého rákosového pole, vidíme závaly slušných ryb. Je možné, že jde o tření velkých cejnů. Po hodině lovu je nám ale jasné, že se jedná o velké štiky. Jsou ale velmi opatrné a též plaché. Do večera se nám daří ulovit kolem třiceti ryb mezi 65 – 87 cm. Ryby jsou v úžasné kondici. Ponecháváme si dvě štiky a jsme zvědavi na obsah jejich trávicího traktu. Každá ryba má v sobě mezi deseti až patnácti sledi. Je tu tedy bohatě prostřený stůl. Velké štiky vyžadují velmi pomalé vedení mušky. Zkoušíme i menší nástrahy ale na tyto útočí pouze okouni a menší štiky.
Na další dny se tedy musíme pořádně připravit. Ihned po návratu do chaty vážeme imitace sleďů v délce do 20 cm. Mušky jsou pouze jemně zatíženy v hlavičce tak, aby co nejpomaleji propadávaly vodním sloupcem a mají minimum barevných prvků. Pro konstrukci křídla mušky používáme mix. pštrosa, islandské ovce, Fine Hairu a vlasů Spectra Flash Hairu. Hlavičku pak tvoří srst lišky s příměsí Spectra Dubbingu vše v perleťových odstínech. Ráno již vyplouváme připraveni. Intermídy měníme za plovoucí šňůry s intermediálním koncem. Na vodě nás vítá hustá mlha. Echolot s GPS zůstal v chatce. Petr ale tvrdí že nás správně navede. Je velmi ošemetné pouštět se za těchto podmínek mezi spleť ostrovů. Asi po půl hodině plavby, se před námi noří z mlhy pás rákosí. Po vzájemné domluvě zde kotvíme a čekáme až se mlha zvedne. Začínáme lovit a je to paráda. Téměř každým hodem dostáváme záběr. Štiky jsou ale opět velmi opatrné. Některé nám pilují předvaz 0,50 – fluorocarbon. Během hodiny máme každý na kontě 15 až 20 ryb mezi 60 – 75 cm. Je čas vyzkoušet různá lanka. Po navázání mušek k lankům záběry okamžitě ustávají. Některá tenká lanka se navíc po pár hodech kroutí a jsou k nepotřebě. Potvrzujeme to, co již máme ověřeno v našich podmínkách a vracíme se k fluorocarbonu. Kolem desáté hodiny se mlha zvedá a my vyplouváme z jejího zajetí. Jsme až na hranici revíru Bergo. Vracíme se tedy na včerejší loviště k dlouhému pásu rákosí.
[print_gllr id=127]
Poblíž rákosí je u břehu zakotven vrak staré lodi s žebrovím čnícím nad vodní hladinu. Těžko určit její stáří snad podle měděných nýtů kolem 150 let. Když proplouváme kolem vraku syn Pavel prohodí, že zde určitě sedí pořádná štika. Hází mušku téměř k přídi vraku a po vyklesání zvedá prut. Šňůra ostře řeže hladinu a osmičkový SAGE je ohnut k prasknutí. Ryba se dlouho drží u dna a vidíme ji až po patnácti minutách. U těchto velkých ryb se nám dobře hodí vylovovací kleště, neboť podběráky jsme na doporučení Petra a také z důvodu úspory prostor v autě nechali doma. Ryby do 80 cm tedy vylovujeme rukou a na ty větší používáme kleště, neboť je již nelze obejmout za hlavou. Štika měří 85 cm. a je opět v úžasné kondici. Pavel mne vede přes úžinu na zlom mezi mělčí a hlubokou vodou a tvrdí že má opět nějaké tušení. Začíná foukat silnější vítr. Se streamery jsme velmi spokojeni, krásně pracují a štikám se líbí. U zlomu dostáváme každý asi tři ryby průměrné velikosti.
Téměř při posledním hodu se asi tři metry od lodi můj streamer zastaví nade dnem a já instinktivně zvedám prut v domnění vázky. Cítím ale úder hlavou a vidím jak se ve sloupci zvedá žlutavý stín velké ryby. Obě kotvy jdou okamžitě z vody a vyplouváme do volného prostoru. Ryba míří na hloubku a odvíjí mi z navijáku metry šňůry. Drží se u dna a nelze ji zvednout k hladině. Silný vítr nás opět nese k rákosí. Znovu vyplouváme a tato situace se během půl hodiny opakuje minimálně pětkrát. Konečně cítím, že se štika stoupá k hladině. Syn Pavel vše točí na video ve chvilkách, kdy neobsluhuje motor. Asi po čtyřiceti minutách ji vidíme u hladiny a celkem nás mrazí. Jedná se o zhruba metrovou rybu. Po dalších minutách zdolávání je u lodi ale nelze ji obejmout za hlavou. Čekám tedy s kleštěmi v ruce až otevře tlamu. Akce se daří a ryba je v lodi. Rychle míříme ke břehu, kde následuje focení a přeměření. Metr ukazuje 105 cm. Stará štika má žlutavý nádech a je opět ve výborné kondici. Po vypuštění pomalu a majestátně odplouvá na hloubku. Teprve nyní vychutnáváme úžasný zážitek.
Další dny postupně navštěvujeme různá zákoutí revíru Bergo a jsme úspěšní. Pavel, Radek i Petr mají na svém kontě minimálně jednu štiku přes 90 cm. Je však pravdou, že ryby přes 80 cm lovíme pouze u Dlouhého pásu rákosí v čele mořské úžiny mezi ostrovy vlevo od campu. Ideální doba je odpoledne a podvečer. Hluboko v rákosí loví velká štičí torpeda ale zde nemáme šanci. Stvoly rákosu jsou husté a pokud mezi ně zaplujeme vše utichá. Ryby jsou velmi opatrné. Všude kolem nás se ukazují velcí cejni a perlíni. Uvažujeme jaký by to byl lov s pětkovým prutem a pakomáry. Bohužel ale není čas. Nevěnujeme se ani okounům a candátům jsme přece ve štičím ráji. Pavlovi vzal mezi štikami kilový perlín na streamera dlouhého 20 cm.
V první části týdne jsme jako jediní muškaři v campu jednoznačně nejúspěšnější co do velikosti ryb a rybáři lovící přívlačí nebo na živé rybky nás dohání až ke konci týdne. Každý večer prožíváme mořskou nemoc a naše těla kopírují pohyb lodí na kterých trávíme většinu dne. Není to nic příjemného ale štiky nám to vynahrazují. Při každém návratu od lodí nás mezi chatkami vítá velké stádo ovcí ve kterém dominuje zvláštní černé plemeno. Týden se pomalu chýlí ke konci a my sčítáme úspěchy. Podařilo se nám ulovit kolem 350 štik. Z toho 25 ryb mezi 80 a 97 cm. Jedna štika 105 cm. Jediným zklamáním bylo nerespektování horní míry ryb českými rybáři. Na zpáteční cestě ještě navštěvujeme rozhlednu, ze které se nám otevírá úžasný pohled na mořský kraj Aland.
Procházíme hlavní město Mariehamn, kde panuje poklidná atmosféra. Na cestě k trajektu obdivujeme loď Pomern, jež byla poslední fungující přepravní plachetnicí na světě. Nad ní se pak zastavujeme u pietní zdi nesoucí jména námořníků, jež pohltilo moře za posledních 100 let. Každá pohádka má svůj konec a my ač neradi míříme zpět do země, již musíme nazývat svým domovem. Do země politických příživníků, lhářů a švejků, kde lež vítězí nad pravdou a je zárukou daného slova. Do země, kde žije národ bez hrdosti. Na shledanou Alandy.
ing. Milan Steuer
